Smíšená úzkostně depresivní porucha se vyznačuje jak některými příznaky deprese, tak příznaky úzkosti. Úzkostné a depresivní příznaky se běžně vyskytují současně – pacienti trpící depresivní poruchou mívají také významné úzkostné příznaky až v 85 % případů a naopak 90 % pacientů trpících úzkostnými poruchami vykazuje také významnou míru depresivity.

Úzkostně depresivní porucha je stanovena, pokud žádný z projevů nepřevažuje natolik, aby mohla být stanovena jednoznačná definitivní diagnóza deprese, či úzkostné poruchy.

Porucha je zařazena v současné 10. revizi mezinárodní klasifikace nemocí, v kategorii úzkostných poruch, spolu s generalizovanou úzkostnou poruchou a panickou poruchou, v připravované 11. revizi je již zařazena mezi depresivní poruchy. Jedná se o poněkud volněji definovanou poruchu a mezi odborníky nepanuje úplná shoda na jejím významu. Pacient s úzkostně depresivní poruchou trpí jak úzkostnými, tak depresivními příznaky.

Tato porucha umožňuje diagnostiku v primární péči (t.j. praktickým lékařem) a teda i včasnější záchyt poruchy. V některých případech ji také lze považovat za předstupeň jiné plně vyjádřené poruchy (například deprese, generalizované úzkostné poruchy, či jiné), ve kterou se může časem rozvinout. Přestože úzkostné a depresivní příznaky u této poruchy jsou samy o sobě považovány za méně výrazné, jejich dopad na kvalitu života je zásadní a srovnatelný s ostatními úzkostnými a depresivními poruchami.

Rizikové faktory, které hrají roli v rozvoji úzkostně depresivní poruchy nebyly podrobeny tak rozsáhlému vědeckému zkoumání, jako je tomu například u depresivní poruchy. Vzhledem k podobnosti s ostatními úzkostnými a depresivními poruchami ale můžeme mluvit o předpokladech, které jsou všem těmto poruchám společné. Při vzniku úzkostně depresivní poruchy mohou hrát roli:

Na tyto faktory se podíváme podrobněji.

Jedním z faktorů, který by mohl na vývoj poruchy hrát roli souvisí s takzvanou neurochemickou hypotézou. Ačkoliv ji nedokáže současná věda uspokojivě vysvětlit, tato teorie vychází z faktu, že antidepresiva, která jsou efektivní v terapii úzkostí i depresí působí na určitý typ receptorů pro serotonin (5HT1a).

Serotonin je jeden z neurochemických modulátorů, za jednu z jeho funkcí v mozku je považována kontrola aktivity ostatních nervových buněk.

Dalším pohledem na příčinu úzkostí a deprese může přinést hormonální systém. U úzkostí i depresí je zkoumán význam systému hypotalamus-hypofýza-nadledviny (používá se také zkratka “HPA osa”, která vychází z anglických názvů orgánů).

Tento systém u lidí zprostředkovává reakci na stresový podnět, výzkumně se některé aspekty jeho fungování dají měřit například tzv. dexametazonovým supresním testem. Jeho narušení u úzkostně depresivní poruchy nepřekvapivě odpovídá pomezí mezi úzkostnými a depresivními poruchami.

V rozvoji deprese a také úzkostně depresivní poruchy hrají roli také psychologické faktory. Mezi ně patří negativní atribuční styl. Jedná se o nastavení mysli, které přispívá k tomu, že pozitivní události v životě budeme vnímat jako ”náhodu” a negativní události jako potvrzení toho, že jsme neschopní, nebo že je svět ohrožující místo. Na změnu tohoto postoje se zaměřuje psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální terapie.

Souvisejícím faktorem je také způsob, jakým náš mozek zaměřuje pozornost. U úzkostných poruch je za jeden z mechanismů, které se podílí na jejich vzniku, nadměrné zaměřování pozornosti na ohrožující podněty – například tělesné pocity, či katastrofické představy o budoucnosti. Člověk trpící úzkostí se pak dostává do smyčky, kdy se stupňuje vnímání domnělého ohrožení, které zase zpětně zvyšuje úzkost.

Kromě uvedených faktorů mluvíme o takzvaných zvládacích mechanismech. Můžeme si je představit tak, že každý Každý člověk se s nepříjemnou situací či emočním stavem vypořádává jinak. Někdo se před problémy spíše snaží utéct, někdo se s nimi naopak snaží co nejvíce poprat. Nelze obecně říct, který z těchto způsobů je vhodnější.

Vyhýbání se řešení potíží a sociální izolace obvykle vede ke zhoršení duševního stavu, ale i lidé, kteří mají tendenci se snažit své problémy řešit, mohou narazit na limity a časem se vyčerpat. Náhledu a změně těchto vzorců chování se také věnuje psychoterapie.

Význam také hraje to, v jaké míře se člověk může spoléhat na podporu mezi rodinou, kamarády, či na pracovišti a jestli má z ekonomického hlediska dostatek prostředků na to, aby nemusel mít obavy o zajištění základních životních potřeb, jako je například bydlení. Všechny výše zmíněné faktory také mohou být asociovány s prožitím traumatických událostí.

Zda za rozvoj úzkostně depresivní poruchy mohou ve větší míře vrozené faktory (například geny, které zdědil po rodičích), nebo faktory prostředí (jako jsou zážitky z dětství, či stresující situace), není přesně známo. Zcela jistě jde o kombinaci těchto faktorů. Jistá predispozice k prožívání úzkostí a depresí se může dědit, přičemž tato dědičnost není specifická, tzn. u potomků lidí, kteří trpí úzkostmi či depresemi se mohou potíže projevovat i jiným způsobem.

Faktory dědičnosti je těžké odlišit od toho, kdy se v rámci výchovy předávají v rámci rodiny také způsoby přemýšlení a způsoby, jakými se člověk učí vypořádat se špatnými pocity. Když pak míra stresové zátěže v životě překoná individuální kapacitu jedince, vzniká porucha.

Úzkost a deprese se často vyskytují společně. Úzkost se častěji projevuje prostřednictvím obav týkajících se budoucnosti a nepříjemných tělesných příznaků, zatímco deprese se zase častěji vyznačuje sebekritikou, pasivitou a pocity viny. U úzkostně depresivní poruchy se tyto příznaky překrývají.

Mezi nejčastější tělesné příznaky úzkostně depresivní poruchy může patřit:

• bolest a napětí svalů

• nevolnost

• problémy se spánkem

• změna chuti k jídlu

• nadměrné pocení

• snížený zájem o sex

• změna tělesné hmotnosti

Mezi nejčastější psychické příznaky úzkostně depresivní poruchy může patřit:

• pocity neustálých obav a beznaděje

• přehnaná sebekritika

• pocity nedostatku motivace

• pocity podrážděnosti

• problémy se soustředěním

• absence radosti z věcí, které nás v minulosti činily šťastnými

Úzkost je jedním ze základních příznaků úzkostně depresivní poruchy. Projevuje se v podobě nadměrných obav, které jsou iracionální a obvykle se týkají budoucnosti. Člověka trpícího touto poruchou napadají katastrofické scénáře. Může se jednat o obavy o blízké, představy, že nebude mít štěstí ve vztazích, nebo třeba strach z toho, že v budoucnu nebude zvládat nároky, které na něj klade zaměstnání.

Někdy také obavy nemají konkrétní obsah, jde spíše o pocit, že budoucnost dopadne špatně. Dalším příznakem souvisejícím s úzkostí jsou tělesné projevy úzkosti. Mohou mít podobu typickou pro jiné úzkostné poruchy - například pocity bušení srdce, potíže se zažívacím traktem, třes, pálení, či brnění končetin, pocení, či točení hlavy.

Alespoň jeden z těchto příznaků bývá přítomen. Pacient si také může stěžovat na zvýšené svalové napětí a potíže s relaxací. Odborník, který stav posuzuje, by měl vždy zvážit, zda závažnost příznaků neodpovídá diagnóze jiné úzkostné poruchy, zejména generalizované úzkostné poruchy.

Depresivní příznaky u úzkostně depresivní poruchy se podobají příznakům depresivní poruchy (v angličtině označované jako “Major depression”), ale nikdy nedosahují její intenzity. Jedná se v první řadě o pokleslou náladu, smutek, ztrátu zájmu o činnosti, které v minulosti přinášely potěšení.

Tyto příznaky bývají doplněny únavou, pocitem nedostatku energie, vnímaného zpomalení, neschopností se soustředit a rozhodovat se, potížemi se spánkem, příbytkem, či ubýváním na váze. Pacient může také pociťovat beznaděj, či iracionální pocity viny, mohou se objevovat i myšlenky na smrt.

V každém případě je nutné posoudit, zda stav pacienta není důsledkem jiné poruchy či nemoci. Lékař posuzuje, v jaké míře se na stavu pacienta podílí jeho současná situace, probíhající stres. Podobné příznaky také mohou doprovázet neurologické, endokrinologické, či jiné zdravotní potíže a rozlišení úzkostně depresivní poruchy pak nemusí být jednoduché. Velmi důležitou roli také může hrát alkohol a užívání jiných návykových látek. Úzkostné a depresivní příznaky zpravidla problémové užívání návykových látek doprovází. Často je pak těžké rozlišit, co bylo dřív.

Úzkostně depresivní porucha, zejména pokud je nerozpoznaná a neléčená, může přispět k rozvoji potíží s užíváním alkoholu, či návykových látek. Často se může jednat o pokus o “samomedikaci”. Zejména alkohol (ale také například benzodiazepiny, které patří mezi často zneužívané léky) v krátkodobém horizontu poskytuje úlevu od úzkosti. Většina dospělých lidí v naší populaci má zkušenosti s mírně povzbuzujícími účinky alkoholu, který v přiměřených dávkách snižuje napětí a působí uvolňujícím účinkem. Občasná a umírněná konzumace alkoholu nemusí mít zásadní negativní účinky na tělesné a duševní zdraví, je potřeba se však mít na pozoru ve chvíli, kdy se z alkoholu stává nástroj na uvolnění, pomoc při napětí.

Člověk trpící úzkostmi pak užívání alkoholu zařadí do svého repertoáru zvládacích mechanismů. Čím víc se toto chování opakuje, tím více se upevňuje a stává se z něho jednoduše způsob řešení potíží, který ovšem žádné reálné potíže neřeší a přináší pouze negativní důsledky. Dávky alkoholu nemusí být zpočátku vůbec vysoké, ale pozvolna se zpravidla zvyšují a pití se stává častějším a nese rysy problémového užívání, či závislosti. Pacient se dostane do stavu, kdy již není možné rozlišit, zda úzkost a deprese je důsledkem nebo příčinou stavu. Podobný efekt mohou mít i jiné návykové látky.

Z hlediska léčby je pak přítomnost užívání alkoholu, či návykových látek zásadní. Pokud pacient trpí závislostí, jedná se o problém sám o sobě. Navíc jakékoliv užívání návykových látek včetně alkoholu téměř znemožňuje řešení původních potíží. Antidepresivní léčba ani psychoterapie nevykazují dostatečný účinek, psychoaktivní působení alkoholu všechny pozitivní změny svým způsobem eliminuje. Proto je v těchto případech nutné podstoupit obvykle nejprve adiktologickou léčbu a dodržovat dlouhodobou abstinenci.

Podobně jako u depresivních a úzkostných poruch, k léčbě úzkostně depresivní poruchy se může využívat farmakoterapie a psychoterapie.

KBT terapie byla v mnoha studiích prokázána jako velmi účinná nejen při řešení úzkostně depresivní poruchy, ale i dalších duševních potíží, jako jsou:

Je důležité zdůraznit, že pokroky v KBT byly dosaženy i na základě výzkumu klinické praxe. KBT je přístup, pro který existuje dostatek vědeckých důkazů, které ukazují, že vyvinuté metody skutečně vedou ke změně. Tímto způsobem se KBT liší od mnoha jiných forem psychoterapie.

KBT vychází z principu, že duševní potíže jsou zčásti založeny na chybném nebo neprospěšném způsobu myšlení a naučených vzorcích chování. Je možné se naučit lepším a efektivnějším způsobům, jak se vyrovnat duševními potíži, a tím zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu svého života.

Mindwell nabízí systematické řešení jak se dostat z deprese, úzkosti nebo syndromu vyhoření. Díky unikátní asynchronní péči v České republice je odborná péče o duševní zdraví dostupná bez čekání na termín, z pohodlí domova a s důrazem na soukromí. Programy jsou založeny na principech kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

• Gorman JM. Comorbid depression and anxiety spectrum disorders. Depress Anxiety. 1996-1997;4(4):160-8.
• Das-Munshi J, Goldberg D, Bebbington PE, Bhugra DK, Brugha TS, Dewey ME, Jenkins R, Stewart R, Prince M. Public health significance of mixed anxiety and depression: beyond current classification. Br J Psychiatry. 2008 Mar;192(3):171-7. 
• Möller HJ, Bandelow B, Volz HP, Barnikol UB, Seifritz E, Kasper S. The relevance of 'mixed anxiety and depression' as a diagnostic category in clinical practice. Eur Arch Psychiatry Clin Neurosci. 2016 Dec;266(8):725-736. 
• Balestrieri M, Isola M, Quartaroli M, Roncolato M, Bellantuono C. Assessing mixed anxiety-depressive disorder. A national primary care survey. Psychiatry Res. 2010 Apr 30;176(2-3):197-201. 
• Sartorius N, Ustun TB. Mixed anxiety and depressive disorder. Psychopathology. 1995;28 Suppl 1:21-5. 
• Praško J., Herman E., Hovorka J., Pašková B., Prašková H. (2003) Smíšená úzkostně depresivní porucha. Galén 
• This way up (2024) Mixed Anxiety & Depression Explained. Thiswayup.org
• AdiCare (2024) Smíšená úzkostně depresivní porucha. AdiCare.cz
• APA Div. 12 - Society of Clinical Psychology (2017) What is Cognitive Behavioral Therapy? APA.org