Deprese může postihnout lidi různého věku, od dětí až po starší dospělé. Patří mezi nejčastější psychické potíže a v posledních letech se objevuje stále u většího počtu lidí. Podle dat Svazu zdravotních pojišťoven (SZP) jí trpí více než 700 000 Čechů.

Deprese může mít vážné dopady na kvalitu života. Pokud hledáte odborné řešení proti depresi, vyzkoušejte digitální program Deprese.

V současnosti je deprese jedním z nejrozšířenějších psychických onemocnění. Velký dosah ovšem nebrání šíření mýtů a bohužel ani stigmatizaci lidí, kteří se s ní potýkají. Pojďme se na ni tedy podívat blíže a vysvětlit si, v čem se liší od špatné nálady, jak depresi rozpoznat, jaké má příčiny a dopad na každodenní život a samozřejmě i to nejdůležitější – možnosti léčby a prevence.

Oficiálně depresivní porucha, ale mnohem běžněji pouze deprese, je závažné duševní onemocnění, které by se rozhodně nemělo podceňovat. V psychologických ordinacích se dostává na přední příčky nejčastěji diagnostikovaných duševních poruch. Jak odhaduje Světová zdravotnická organizace (WHO), s depresí se potýká přibližně 5 % celosvětové dospělé populace.

Ženská duše je v tomto ohledu náchylnější než mužská, a to až dvojnásobně. Obzvlášť rizikové bývá období po porodu, kdy se depresivní symptomy objevují až u 10–15 % rodiček. K tomu dochází zejména kvůli dlouhodobé izolaci během šestinedělí a mateřství. Stejně tak deprese ženy často doprovází při jiných významných změnách – může to být například klimakterium, odchod do důchodu nebo smrt životního partnera.

Rozhodně však deprese není pouze záležitostí žen – potýkají se s ní lidé všech pohlaví, ras, věkových kategorií a s jakýmkoliv vzděláním. Může tedy postihnout skutečně každého z nás.

Než se deprese plně rozvine, můžeme na sobě pocítit depresivní náladu, kterou může být od „obyčejné špatné nálady“ těžké rozpoznat. Na rozdíl od krátkodobého negativního rozpoložení se u deprese po nějaké době objevuje ztráta radosti a potěšení z věcí, které nás dříve bavily a naplňovaly. Postupně tak můžeme ztrácet energii i zájem o jakékoliv aktivity – záleží však na závažnosti onemocnění.

Dnes už existuje mnoho způsobů, jak depresi léčit, přesto mnoho lidí pomoc nikdy nevyhledá. V některých státech je zdravotnictví méně dostupné, ale překážek může být mnohem více. Mezi hlavní důvody patří bagatelizace našeho zdravotního stavu a stigma, které se s duševními onemocněními často pojí.

O depresi bychom ale mluvit měli, a to ideálně včas. Má totiž přímý vliv na to, jak se člověk cítí, myslí a funguje, a proto dokáže výrazným způsobem zasáhnout do každodenního života.

Problém se může natolik zhoršit, že může vést až k myšlenkám na sebevraždu (suicidalitě), nebo dokonce k pokusu ji skutečně spáchat. Sebevražedné sklony patří mezi nejzávažnější rizika spojená s depresí – na každého člověka, který spáchá sebevraždu, připadá mnohem více těch, kteří se o ni pokusí. Jakýkoli takový pokus bychom tedy měli považovat za rizikový faktor.

Psychické problémy a myšlenky na sebevraždu jsou ve společnosti tabu, určitě bychom ale neměli mlčet. Komunikace se ukazuje jako důležitá součást prevence a dokázat si včas říct o pomoc představuje zásadní krok, který může člověku zachránit život.

Pokud stavy smutku po čtrnácti dnech neustupují, naopak ovlivňují běžný život, je to podle odborníků signál, že se hlásí o slovo deprese. Délka trvání závisí na mnoha faktorech. Deprese totiž působí na každého jinak.

Je naprosto normální pociťovat skleslost nebo smutek – takové pocity někdy zažil každý z nás a většinou odezní samy, takže není třeba je řešit s odborníky. Pro špatnou náladu většinou platí, že:

• může trvat pár hodin, ale i několik dní,
• nenarušuje dlouhodobě každodenní činnosti,
• nezasahuje do našich vztahů s rodinou a přáteli,
• nebývá příčinou problémů v práci nebo ve škole,
• obvykle vzniká v reakci na nějakou konkrétní, obvykle stresovou událost (například hádku či ztrátu),
• doprovází ji frustrace či podrážděnost.

Naopak u člověka s depresí smutek přetrvává. Negativní pocity se ho drží po většinu dne a pokračují v řádu týdnů. Spouštěč nemusí být konkrétní, naopak se většinou jedná o kombinaci mnoha faktorů.

Dopad deprese na život může být zásadní, a pokud nezasáhne odborník, stav se sám od sebe nelepší.

Depresi doprovází celá řada příznaků, které se od pravidelných výkyvů nálady liší hlavně tím, že přetrvávají většinu dní alespoň dva týdny v kuse. Hlavní příznaky můžeme rozdělit na psychické, fyzické a sociální.

Člověk pociťuje přetrvávající smutek, prázdnotu, zoufalství a beznaděj. Postupně ztrácí zájem o aktivity, které ho v minulosti bavily a naplňovaly, a stejně tak i schopnost prožívat radost. Může čelit pocitům nadměrné viny, myslet si o sobě, že je bezcenný a zbytečný, a tak postupně ztrácet sebeúctu.

S depresí se může pojit i úzkost, frustrace a podrážděné reakce i na úplné drobnosti. Postupně může docházet ke špatné koncentraci, zpomalenému myšlení, neschopnosti se soustředit a rozhodovat se. Alarmující jsou pak myšlenky na smrt, které mohou vést k sebepoškozování či pokusu o sebevraždu.

Často dochází ke změnám v chuti k jídlu, s čímž souvisí i případná ztráta hmotnosti, nebo přibírání na váze. Člověk trpící depresí nemůže spát, přestože se cítí velmi unaven a nemá dostatek energie. I při vynaložení minimální námahy se snadno a rychle vyčerpá.

V oblasti psychomotoriky může dojít k pozorovatelnému zpomalení, případně naopak k přílišnému napětí, které se projevuje neklidem. Objevují se i různé fyzické bolesti a problémy, které nereagují na léčbu – člověka může například bolet hlava, břicho či klouby.

Člověk s depresí se s velkou pravděpodobností začne uzavírat sám do sebe a postupně omezovat kontakt se svým okolím. Problémy se časem začnou projevovat i ve vztahu k práci, škole či domácnosti.

Je třeba zdůraznit, že příznaky deprese jsou individuální. Zatímco někdo může trpět především psychickými příznaky, u jiného člověka se deprese projeví spíše fyzicky. Stejně tak se může lišit i jejich závažnost.

Diagnostika deprese není jednoduchá, jde o komplexní proces, který provádí kvalifikovaný odborník – nejčastěji psychiatr nebo klinický psycholog. Cílem procesu je zjistit, zda symptomy odpovídají kritériím pro diagnostiku depresivní poruchy dle existujících standardů. Těmi mohou být například DSM-5, tedy Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, nebo MKN-10, což je Mezinárodní klasifikace nemocí.

Důležitou otázkou je, co depresi způsobuje. Zpravidla se nejedná o jedinou univerzální příčinu, ale o celý soubor biologických, psychologických a sociálních faktorů, které k rozvoji deprese přispívají.

Patřit mezi ně mohou:

• náročné životní okolnosti (např. ztráta blízkého člověka, ztráta zaměstnání, chronická zátěž)
• poruchy spánku
• chybějící nebo nedostatečná sociální podpora
• diskriminace (např. na základě pohlaví nebo sexuální orientace)
• osamělost
• depresivní nebo bipolární onemocnění v rodině
• předchozí depresivní epizody
• tělesná onemocnění
• chronické úzkostné poruchy v dětství a mládí
• závislost

Každý je ale jiný, takže přítomnost jednoho či více rizikových faktorů nemusí nutně znamenat, že člověk depresí skutečně onemocní.

Genetické predispozice

Výraznou biologickou příčinou je genetická predispozice. Výzkumy ukazují, že pokud někdo z rodiny trpěl depresí, riziko jejího vzniku se zvedá o desítky procent – obzvlášť když se jedná o sourozence, matku či otce. Je důležité upozornit na to, že deprese se sama o sobě nedědí, spíše je v některých rodinách genetický předpoklad k „biologické zranitelnosti“, a tím pádem náchylnosti k této nemoci.

Chemická nerovnováha

Vědci už dokáží zjistit hodně o tom, co se děje v mozku člověka s depresí, což nám umožňuje dobře popsat chemickou nerovnováhu, která je pro ni typická. Konkrétně jde o nízké hladiny neurotransmiterů, jako je serotonin, dopamin nebo noradrenalin, které ovlivňují náladu, a tak ke vzniku deprese přispívají. Tato dysfunkce limbického systému se dá ale řešit podáváním léků, po kterém depresivní stavy často vymizí. Antidepresiva totiž dokáží vzniklou nerovnováhu účinně upravit.

Hormonální změny

Mezi biologické příčiny můžeme dále zařadit hormonální změny. Ty souvisí například s výše zmíněným mateřstvím. Stejně tak je ale můžeme dávat do souvislosti s pubertou nebo onemocněními, které hladiny hormonů ovlivňují, jako je například porucha štítné žlázy. K rozvoji deprese mohou taktéž přispívat chronická zánětlivá onemocnění, která postihují mozek.

Stres a traumatické události

Zásadní příčinou je dlouhodobý stres spojený s traumatickými událostmi, často souvisejícími s nějakou ztrátou. Typicky jde o ztrátu blízké osoby, ať už se jedná o úmrtí nebo třeba rozvod. Traumatickou událostí může být třeba násilný incident, zkušenost s šikanou, zanedbávání v dětství či zneužívání. I výchova je velmi důležitým faktorem, který může ovlivnit případný rozvoj deprese u dospělého člověka. Možnou příčinou může být brzké oddělení dítěte od matky, nadměrně kritická výchova, týrání, ale naopak i přílišné rozmazlování.

Mentální rozpoložení

Z pohledu psychologických příčin patří mezi rizikové faktory rozvoje deprese i nízké sebevědomí a negativní myšlení. Lidé, kteří mají sklony k pesimismu nebo k perfekcionismu, mohou být k depresi náchylnější. Riziko rovněž stoupá u lidí, kteří sami sebe neumí dostatečně ocenit a čekají na pochvalu od okolí. Odměna se ale často nedostaví a přemíra snaživosti vede k vyčerpání a frustraci. Dalšími faktory jsou nízká asertivita, stejně jako neschopnost snášet kritiku a dlouhodobý stres.

Problémy ve vztazích

Rizikové faktory mají i sociální charakter a mohou vyplývat jak z našeho životního stylu, tak i z prostředí, ve kterém se pohybujeme. Velký význam mají v životě každého z nás mezilidské vztahy. Sociální izolace, slabé rodinné a přátelské vazby proto riziko deprese zvyšují. Nejčastěji se jedná o problémy mezi partnery, rodiči a dětmi, ale mimo rodinu může jít i o problémy v pracovním prostředí.

Užívání léků či návykových látek

K rozvoji deprese může přispět užívání některých léků či zneužívání alkoholu a návykových látek. Užívání psychoaktivních substancí může být samo o sobě příčinou deprese, zhoršovat její příznaky a vést k závislosti. Kromě konzumace drog a alkoholu ale mohou mít negativní vliv i dostupné léky, které se předepisují na řadu problémů. Deprese se může dostavit i v reakci na různá onemocnění, jako jsou choroby kardiovaskulární povahy, rakovina, cukrovka, respirační onemocnění a další zdravotní komplikace.

Člověka významně ovlivňují finanční problémy, chudoba a z nich plynoucí životní nejistota. Nemusí ale nutně jít o sociální prostředí, ze kterého pocházíme. Spouštěčem může být třeba ztráta zaměstnání či dlouhodobá nezaměstnanost, která může být pro některé lidi velmi silným stresorem.

Deprese koreluje se změnami v mozku, které mohou ovlivnit každodenní funkce a náladu jedince. Tyto změny mohou ovlivnit následující oblasti:

Podle studie z roku 2018 existuje souvislost mezi velkou depresivní poruchou a sníženým objemem šedé hmoty. Ta tvoří vnější vrstvu mozku. Navíc, lidé s depresí mohou mít nadprůměrné hladiny translokačního proteinu, který indikuje zvýšenou hladinu zánětu v mozku.

Jde o chemické látky, které umožňují přenos elektrických impulzů mezi buňkami mozku a nervového systému. Studie naznačuje, že neurotransmitery serotonin, noradrenalin a dopamin se u lidí s depresí chovají abnormálně.

Při depresi se může také objevovat problém zapamatovat si šťastné nebo pozitivní události, a naopak tendence pamatovat si nešťastné nebo negativní události. Obecně se může vyskytovat snížená schopnost vybavovat si vzpomínky všeho druhu. Tyto potíže může způsobovat snížený objem hipokampu, tedy malé oblasti v mozku, zodpovědné za vytváření dlouhodobých vzpomínek.

Sezónní afektivní porucha

Jedincům se sezónní afektivní poruchou (tzv. zimní depresí) může podat pomocnou ruku fototerapie – léčba intenzivním světlem.

Mírně a středně závažné deprese

U mírné a středně závažné deprese je doporučována specifická psychoterapie: kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální psychoterapie, krátká psychodynamická terapie.

Středně těžké deprese a těžké deprese

U středně těžké deprese a těžké deprese je vhodnou léčbou farmakoterapie a u nejtěžších depresí pak elektrokonvulzivní terapie. Jako nejúčinnější se prokázala kombinace antidepresiv a psychoterapie.

Depresi lze léčit vícero způsoby, nejčastější však bývá užívání antidepresiv, neboli farmakoterapie, a psychoterapie – za jeden z jejích nejefektivnějších směrů pak považujeme kognitivně-behaviorální terapii (KBT).

Existují i další možnosti léčby jako:

• fototerapie,
• elektrokonvulzivní léčba,
• repetitivní transkraniální magnetická stimulace.

Pokud je deprese závažná, uvedené způsoby léčby se mohou vzájemně kombinovat. Vždy je ale třeba přihlédnout také ke konkrétním příčinám psychického onemocnění a celkovému zdravotnímu stavu klienta.

Mezi osvědčené metody léčby deprese patří farmakoterapie, tedy nasazení antidepresiv. Když jde o mírnou depresi, obvykle není potřeba ji řešit tímto způsobem. Antidepresiva slouží k regulaci rovnováhy neurotransmiterů, aby tedy fungovala, je důležité dodržovat postup užívání předepsaných léků – brát je pravidelně a užívat je i po odeznění deprese.

Psychoterapie je osvědčená metoda, která bývá velmi účinná zejména u lehké a středně těžké deprese. Často se využívá jako doplněk k farmakoterapii, díky čemuž může urychlit celkový proces uzdravení klienta. V případě lehčího průběhu je ale vhodná i samostatně.

Člověk má během psychoterapie příležitost pochopit, co se s ním ve skutečnosti děje a proč. Učí se pracovat se svými myšlenkami a emocemi a osvojuje si metody, které mu pomohou čelit problémům v běžném životě. Pro úspěšnou terapii je zásadní odborník, který umí vytvořit důvěrné a bezpečné prostředí, a tak umožní klientovi se bez obav svěřit. Nemělo by tedy docházet k žádnému nátlaku, konfrontaci nebo kritice.

Biologické metody se zpravidla volí až v případech, kdy jiné formy léčby selžou.

• Elektrokonvulzivní léčba – obvykle přichází v úvahu v těžkých případech rezistentní deprese doprovázené sebevražednými sklony klienta. Probíhá v celkové anestezii, během které jsou směrem k mozku vyslány krátké elektrické impulzy, které zapříčiní stimulaci jeho požadovaných částí. Ačkoli může metoda nahánět strach, je bezbolestná a zároveň vysoce účinná.

• Repetitivní transkraniální magnetická stimulace – spočívá ve stimulaci mozkové aktivity pomocí magnetických impulzů. Jedná se o neinvazivní léčebnou metodu, během které není nutná narkóza. Metoda je bezbolestná, není však vhodná pro pacienty se závažným neurologickým onemocněním.

• Fototerapie – označuje léčbu světlem, která se používá především při sezónní poruše nálady. Napomáhá synchronizaci vnitřních biologických rytmů tím, že simuluje delší denní světlo.

Stigma spojené s duševním zdravím představuje jednu z hlavních bariér v diagnostice a léčbě případných psychických problémů. Často totiž brání lidem včas vyhledat odbornou pomoc – někteří se k tomu bohužel nikdy neodhodlají.

Stigma se popisuje jako „společenský předsudek vůči někomu, jemuž jsou pak přisuzovány záporné vlastnosti; předem dané záporné hodnocení, které je okolím přisouzeno jedinci, skupině nebo organizaci“. (Hartl, Hartlová, 2000)

Znamená to, že člověk například dostane nálepku duševně nemocného, což určuje, jak k němu ostatní přistupují. Očekávají, že takový člověk bude v něčem odlišný, nevypočitatelný, nebo dokonce nebezpečný. Proto si veřejnost jako celek od lidí s duševními poruchami mnohdy zachovává odstup, což následně vede k jejich izolaci.

Dává tedy smysl, že se chce člověk takovému nálepkování vyhnout – jednoduše nechce být označen za blázna. Kvůli tomu pak může vyhledání odborníka na duševní zdraví odkládat a doufat, že deprese sama odezní, nebo se snažit si nějak pomoci sám. Stejné obavy často vedou rodinu a blízké k tomu, že svého blízkého v odmítání odborné pomoci podporují.

Strach ze stigmatizace pak může člověka dohnat nejen k tomu, že odkládá vyhledání odborné péče, ale také své potíže zamlčuje nebo bagatelizuje i před odborníkem. Kvůli tomu se mu následně nemůže dostat odpovídající péče. Předsudky vůči duševní nemoci někdy vedou i k tomu, že člověk přestane s léčbou – bez vysvětlení vynechá sezení s terapeutem nebo přestane brát léky.

Někteří lidé si své potíže ani nechtějí připustit, protože mají mylný dojem, že deprese je známkou slabosti. Pak svou pozornost směřují spíše k tělesným příznakům a jejich příčinu hledají ve vyčerpání nebo tělesné nemoci. Kvůli nedostatku informací je často ani nenapadne, že jejich příznaky odpovídají projevům deprese – a že by tedy mohlo jít právě o ni.

U žen se pravděpodobnost, že někdy za svůj život depresi zažijí, pohybuje mezi 10 a 25 %, u mužů mezi 5 a 12 % (APA, 2000). I přes takto vysoká čísla se odhaduje, že pouze asi 25–50 % nemocných s depresivní poruchou diagnózu a k ní odpovídající léčbu skutečně dostane (Schomerus et al., 2009).

Existují faktory, které nemáme pod kontrolou, jako svou genetickou predispozici nebo události, které během života zažijeme. Mnoho věcí ale ovlivnit dokážeme. Zdravým životním stylem můžeme posilovat svou odolnost i schopnost vyrovnávat se se stresem, což nám pomůže efektivně předcházet rozvoji nebo oddálit nástup depresivní poruchy.

To znamená zejména:

• udělat si prioritu z kvalitního a pravidelného spánku;
• dbát na dostatečný odpočinek, a tak předcházet vyčerpání;
• pobývat venku na denním světle;
• trávit čas v přírodě;
• zdravě se stravovat;
• investovat energii do udržování zdravých vztahů;
• udělat si čas na příjemné aktivity a koníčky, protože právě od nich se člověk s nastupující depresí postupně vzdaluje;
• pravidelně se věnovat pohybu – doporučuje se 40 minut aerobních aktivit (běh, cyklistika, rychlá chůze) alespoň čtyřikrát týdně.

Všechny tyto kroky mohou významně přispět k budování naší odolnosti.

Je důležité si uvědomit, že existuje mnoho způsobů, jak na depresi. Jedna z nejúčinnějších terapeutických metod, která se depresí zabývá, je KBT.

V mnohých výzkumných studiích prokázala svou účinnost a doporučuje se jako vysoce efektivní terapie vhodná pro lehčí až středně závažné depresivní stavy.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pomáhá lidem, kteří se trápí depresí tím, že je učí, jak krok za krokem zacházet se svými depresivními myšlenkami a chováním. Jedná se o přístup, který je založený na vědeckých důkazech.

Mindwell nabízí systematické řešení jak se dostat z deprese, úzkosti nebo syndromu vyhoření. Díky unikátní asynchronní péči v České republice je odborná péče o duševní zdraví dostupná bez čekání na termín, z pohodlí domova a s důrazem na soukromí.

V programu Deprese se dozvíte, jak depresi lépe rozumět a jak s ní bojovat. Naučíte se, jak pracovat s vašimi automatickými myšlenkami a jak úspěšně změnit svůj postoj k sobě. Tento program je založen na principech kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

• American Psychiatric Association (2000). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders. 4th ed., Text revision. Washington, DC: American Psychiatric Association
• Craig Sawchuk, Ph.D., L.P. (2022) Depression (major depressive disorder). Mayo Clinic
• Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál
• Ifeanyi Olele, DO, MBA, MS (2023) What to know about depression and the brain. MedicalNewsToday
• Karin Gepp, PsyD (2021) How Long Does Depression Last? PsychCentral
• Mayo Clinic Staff (2023) Depression: Supporting a family member or friend. Mayo Clinic
• Mindwell e-book (2023) Pečujte o své duševní zdraví pomocí KBT Mindwell
• Midwell programy (2023) Naše programy. Mindwell
• National Institute of Mental Health. (2025). Depression. NIH.
• NZIP (2024) Deprese: vznik, prevence a rizikové faktory. NZIP
• Ocisková, M., Praško, J. (2015). Stigmatizace a sebestigmatizace u psychických poruch. Česká republika: Grada Publishing.
• Praško, J.,Buliková, B., Sigmundová, Z. (2009). Depresivní porucha a jak jí překonat. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-656-4
• Schomerus, G., Matschinger, H., Angermeyer, M. C. (2009). The stigma of psychiatric treatment and help-seeking intentions for depression. Eur Arch Psychiatry Clin Neurosci, 259, 298–306.
• Svaz zdravotních pojišťoven ČR (2023) Depresemi a úzkostmi trpí 700 tisíc Čechů. RBP zdravotní pojišťovna
• WHO. (2023). Depressive disorder (depression).
• WHO. (2024). Suicide.