Posttraumatická stresová porucha (Posttraumatic stress disorder), často označována zkráceně jako PTSD, je jednou ze závažných úzkostných poruch. Je charakteristické, že se vyvíjí v návaznosti na traumatizující zážitek, jehož můžeme být obětí, ale stejně tak svědkem. Porucha se tedy může rozvinout i u lidí přihlížejících, nebo nepřímo zapojených.

V případě PTSD se jedná o soubor příznaků, které se mohou (ale nemusí) rozvinout po zážitku, který je definován jako situace, která by silné rozrušení způsobila téměř u každého.

PTSD může významně ovlivnit každodenní život a vztahy zasaženého. Příznaky se mohou objevit krátce po traumatické události nebo i s delším odstupem. Včasné rozpoznání a odborná pomoc jsou klíčové pro úspěšné zvládnutí traumatu a zlepšení kvality života.

Posttraumatická stresová porucha, zkráceně PTSD vycházející z anglického názvu Posttraumatic stress disorder, je úzkostná porucha. Jejímu vzniku předchází prožití traumatického zážitku. Nepostihuje jen ty, kteří byli přímými oběťmi, ale také svědky události nebo další přihlížející. Příznaky se ale nemusí nutně rozvinout u každého.

Příznaky, kterými se PTSD vyznačuje, mohou zásadně ovlivňovat každodenní život a sociální vztahy zasaženého. Traumatický zážitek během svého života zažije velké množství lidí. K rozvoji PTSD však dojde jen u části z nich.

Pravděpodobnost výskytu syndromu se liší v závislosti na mnoha faktorech. Roli hraje například dostupnost odborné zdravotní péče nebo způsob diagnostiky.

Mezi události, které se typicky uvádí jako příčiny PTSD, patří válečné konflikty, závažné nehody, znásilnění či přepadení. Není přitom nutné, aby člověk sám byl obětí. Porucha se může rozvinout i u lidí přihlížejících, nebo nepřímo zapojených. Například u někoho, kdo byl náhodným svědkem autonehody, nebo u záchranáře, který u ní zasahoval.

Předpokládá se, že v průběhu celého života se tento syndrom objeví asi u 2-9 % lidí. Přičemž výskyt PTSD v jakémkoliv čase je kolem 3 %. Počet lidí, u kterých se syndrom rozvine se přitom celkem významně liší v závislosti na mnoha faktorech.

Pomoc s PTSD vyhledá v rozvinutých vysokopříjmových krajinách až 2krát více lidí než v ekonomicky méně rozvinutých zemích. Tato fakta ale mohou být ovlivněna například způsobem stanovujícím diagnózu, přes dostupnost péče až po absenci faktorů zvyšujících odolnost vůči traumatu.

Z výzkumů vyplývá, že některé typy traumatických událostí představují vyšší riziko rozvoje posttraumatické stresové poruchy (PTSD).

Nejčastěji jde o:

• Vztahové a sexuální násilí

• Traumatizující události, které zasáhnou blízké osoby

• Prožití válečného konfliktu

Riziko rozvoje PTSD je například u lidí, kteří zažili válečný konflikt, přibližně dvakrát vyšší. V případě znásilnění se PTSD může rozvinout až u poloviny obětí, převážně žen.

Je však důležité si uvědomit, že výzkum v této oblasti je omezený – mnoho lidí, kteří prožili trauma, nikdy nevyhledá odbornou pomoc, a proto je obtížné blíže odhadnout, u kolika z nich se žádné psychiatrické potíže nerozvinou.

Obecně však platí, že většina lidí má velmi dobré schopnosti se s traumatickými událostmi vyrovnat. U většiny z nich se PTSD nerozvine. Významnou roli při zvládání traumatu může sehrát také úroveň sociální podpory.

Narozdíl od jiných psychiatrických diagnóz se k PTSD váže nástup příznaků na konkrétní událost. Ty se nemusí dostavit bezprostředně po této události. Obvykle se rozvíjí v odstupu týdnů až několika měsíců. Zároveň se PTSD často vyskytuje souběžně s dalšími psychiatrickými poruchami.

Mezi typické projevy patří následující znaky.

Objevuje se znovupřehrávání traumatických událostí. Často se opakují noční můry. Jsou zvýrazněny tělesné i duševní příznaky v reakci na podněty související s traumatickou událostí. Mezi tělesné patří třeba bušení srdce nebo pocení. Duševním příznakem je například intenzivní strach.

Lidé s PTSD mají často snahu vyhnout se situacím, místům, lidem, nebo aktivitám, které událost připomínají. Vyhýbání se také projevuje v myšlení a vzpomínkách – pacient tedy často o traumatické události spontánně nebude mluvit. Nebo ji může popisovat zjednodušeně ve snaze vyhnout se přemýšlení o ní.

Často přetrvává zvýšená ostražitost, která bývá doprovázena podrážděností, zvýšenou citlivostí vůči ohrožujícím podnětům, například hlasitým zvukům, a zvýrazněnou úlekovou reakcí. Obvykle je přítomno zhoršené soustředění a narušení spánku.

Časté jsou pocity ‚‚odpojení od reality‘‘, které odborně nazýváme disociativními příznaky. Může jít například o pocit, že okolní svět není reálný, člověk se cítí jako ve snu, nebo ve filmu. To nazýváme odborně derealizací. Jiný podobný příznak se nazývá depersonalizace a jde o odcizení vlastního těla. Člověk může mít pocit, jako by mu jeho tělo nepatřilo.

Existují faktory, které zvyšují riziko, že se u člověka PTSD v návaznosti na traumatizující událost rozvine. Tyto faktory mohou ovlivňovat průběh potíží u jednotlivce, zvyšovat riziko, že potíže budou přecházet do chronicity, nebo budou závažnější.

Patří mezi ně:

• Intenzita ohrožení života či násilí během traumatické události

• Předchozí traumatické události

• Nižší vzdělání a horší socioekonomická situace

• Předchozí psychiatrické potíže a osobnostní faktory

• Pohlaví a příslušnost k minoritám

• Úroveň sociální podpory

• Poranění mozku

To, jak intenzivní byl pocit ohrožení života nebo míra násilí v průběhu traumatické události, hraje významnou roli v rozvoji PTSD. Čím drastičtější zážitek byl, tím je riziko vyšší. Roli hraje i délka traumatické události.

Pokud již člověk nějakou traumatickou událost zažil v minulosti, riziko se taktéž zvyšuje. Rizikové jsou i nepříznivé události z dětství, například jakékoli trauma, týrání či zneužívání.

Mezi rizikové faktory se zahrnuje i nižší vzdělání, roli hraje výše socioekonomického statusu. K rozvoji PTSD jsou obecně náchylnější ženy než muži. Podobnou roli hraje příslušnost k etnické minoritě.

Rozhodující mohou být předchozí psychiatrické potíže a osobnostní faktory. Pokud člověk trpěl psychiatrickými potížemi již před prožitím traumatizující události, riziko rozvoje PTSD je vyšší. Schopnost vyrovnat se s traumatem je ovlivněna osobnostními rysy, jako je například míra neuroticismu či míra rozvinutí zvládacích mechanismů.

Klíčová je míra sociální podpory. Lidé, kteří mají podporu v rodině a ve svém okolí, se s traumatickou událostí vypořádávají lépe. Důležitá je také dostupnost psychologické a psychiatrické péče.

Horší průběh PTSD bývá zaznamenán u pacientů, kteří v průběhu traumatu utrpí poranění mozku.

Mindwell nabízí systematické řešení deprese, úzkosti, syndromu vyhoření nebo nedostatečné sebedůvěry. Díky unikátní asynchronní péči v České republice je odborná péče o duševní zdraví dostupná bez čekání na termín, z pohodlí domova a s důrazem na soukromí.

Ačkoli zatím Mindwell nenabízí terapeutické programy zaměřené přímo na PTSD a zpracování traumatických zážitků, programy deprese a úzkost mohou pomoci s depresivními a úzkostnými příznaky PTSD.

• Bisson JI, Cosgrove S, Lewis C, Robert NP. Post-traumatic stress disorder. BMJ. 2015 Nov 26;351
• Kessler RC, Sonnega A, Bromet E, Hughes M, Nelson CB. Posttraumatic stress disorder in the National Comorbidity Survey. Arch Gen Psychiatry. 1995 Dec;52(12):1048-60.
• Steinert C, Hofmann M, Leichsenring F, Kruse J. The course of PTSD in naturalistic long-term studies: high variability of outcomes. A systematic review. Nord J Psychiatry. 2015;69(7):483-96.
• Kessler R C & col. How well can post-traumatic stress disorder be predicted from pre-trauma risk factors? An exploratory study in the WHO World Mental Health Surveys. World Psychiatry. 2014 Oct;13(3):265-274.
• Stein MB, Norman S. "Posttraumatic stress disorder in adults: Psychotherapy and psychosocial interventions" UpToDate, 28 March 2024.
• Jitender Sareen, MD, FRCPC. "Posttraumatic stress disorder in adults: Psychotherapy and psychosocial interventions" UpToDate, 28 March 2024.