Stalo se vám někdy, že jste se obávali prohlídky u lékaře, pracovního pohovoru nebo úplné maličkosti?

Potýkat se s pocity úzkosti v takových chvílích může být zcela běžné. Každý člověk je zná a někdy zažívá. Příznaky úzkosti můžou být tělesné (bušení srdce, třes) i psychické.

V momentě, kdy se cítíme úzkostlivě, zvyšuje se frekvence dýchání a srdeční tep, čímž se soustřeďuje průtok krve do mozku tam, kde ho potřebujeme. Fyzická reakce těla nás připravuje na to, že budeme čelit intenzivní situaci. Pokud je stav úzkosti nadměrný, přetrvávající nebo opakující se, může mít špatný vliv na naše fyzické i duševní zdraví.

Úzkost je psychický stav, který často provází pocity napětí, neklidu a obav. Je to reakce na zúzkostňující situace nebo představy o budoucích událostech, které může jedinec pociťovat v myšlenkách i chování.

O úzkostné poruše mluvíme, když se úzkost nebo strach objevují příliš často a trvají příliš dlouho. Když je jejich intenzita vzhledem k situaci, která je spustila, příliš velká, nebo když se objevují v nepřiměřených situacích. V těchto případech obvykle negativně ovlivňují život jedince.

Neexistuje jednoznačná příčina a zpravidla se jedná o více faktorů, které vedou ke vzniku úzkostných poruch. Mezi časté příčiny patří genetické vlivy, stres, negativní životní události či výchova. Ta mohla být nadměrně přísná, trestající, kritizující, nadměrně ochraňující, odmítající nebo navádějící k nadměrné zodpovědnosti. K dalším příčinám může patřit soužití s blízkým člověkem, který sám často prožívá úzkost, a slouží tak jako model chování dítěti.

Přestože stres a úzkost mají mnoho stejných příznaků, mezi které patří například neklid, napětí, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak a špatná kvalita spánku, liší se původem jejich vzniku.

Stres je obvykle reakcí na nějaký konkrétní vnější podnět (třeba napjatý termín v práci nebo hádka s partnerem) a odeznívá, jakmile se situace vyřeší. Bývá přirozenou obrannou reakcí těla, která nám pomáhá vypořádat se s nebezpečím.

Úzkost je vnitřní pocit strachu nebo obav, které nejsou úměrné skutečné situaci a přetrvává i poté, co určitá obava pomine. Není obranným mechanismem a může přerůst do úzkostné poruchy

Úzkostnými poruchami trpí přibližně 10 % populace, častěji nimi bývají postiženy ženy než muži. Každý, kdo trpí nějakou úzkostnou poruchou, má zvýšené riziko rozvoje dalších duševních onemocnění (např. deprese) nebo další úzkostné poruchy. Mezi ty nejčastější se řadí:

• generalizovaná úzkostná porucha (GAD)
• agorafobie
• smíšená úzkostně depresivní porucha
• panická porucha
• separační úzkost
• sociální fobie
• další specifické fobie

Tato porucha obvykle zahrnuje přetrvávající pocit úzkosti nebo strachu, který může narušovat každodenní život. Není to totéž jako občasné obavy z různých věcí nebo prožívání úzkosti v důsledku stresujících životních událostí.

Generalizovanou úzkostnou poruchou trpí celosvětově 3,7 % populace. Ačkoli je většina osob s diagnózou ve středním věku, příznaky se mohou objevovat ve všech věkových skupinách. Tato porucha je u žen dvakrát častější než u mužů. Lidé trpící GAD zažívají časté úzkostné stavy po celé roky.

Podle globálního průzkumu organizace WHO je 51 % lidí s GAD vážně omezeno v různých aspektech života, včetně domácích prací, zaměstnání, vztahů a sociálních aktivit. Tito lidé častěji pociťují nepohodu a sníženou kvalitu života ve srovnání s ostatní populací.

Mezi některé příznaky generalizované úzkostné poruchy patří například pocit neklidu, rozrušení nebo napětí, snadná unavitelnost, potíže se soustředěním, podrážděnost, bolesti hlavy, svalů, žaludku nebo jiné nevysvětlitelné bolesti. Dále sem patří potíže s ovládáním pocitů znepokojení, problémy se spánkem v rámci usínání či udržení se ve spánku.

Amygdala, součást limbického systému, je oblast mozku, která řídí emoční reakce, hraje klíčovou roli při vzniku pocitu strachu a úzkosti. Když se člověk cítí úzkostně, ve stresu nebo vystrašeně, mozek vysílá signál dalším částem těla. Tyto signály sdělují, že bychom se měli připravit na „boj nebo útěk“ a v reakci na to tělo uvolňuje stresové hormony kortizol a adrenalin. Dlouhodobá úzkost může výrazně zvýšit riziko vzniku chronických tělesných potíží.

V období úzkosti může docházet k takzvané hyperventilaci, která obnáší zrychlené a prohloubené dýchání. Můžete mít pocit, že nemáte dostatek kyslíku a lapáte po dechu. Mezi příznaky hyperventilace patří:

• závratě
• pocit na omdlení
• brnění
• slabost

Dlouhodobá úzkost se také projevuje změnami srdeční frekvence a krevního oběhu. Zrychlená srdeční frekvence usnadňuje „útěk nebo boj“ a zvýšený průtok krve přináší do svalů kyslík a živiny. Cévy se zúží a v důsledku toho můžete zažívat návaly horka. Aby se tělo ochladilo, začne se potit.

Některé studie navíc naznačují, že úzkost zvyšuje riziko srdečních onemocnění u jinak zdravých lidí.

Krátkodobě úzkost reakci imunitního systému zvyšuje. Pokud je ovšem úzkost dlouhodobá, dochází k pravému opaku. Kortizol zabraňuje fungování těch aspektů imunitního systému, které bojují proti infekcím, čímž zhoršuje přirozenou imunitní reakci organismu. Lidé s úzkostnou poruchou mohou častěji onemocnět nachlazením, chřipkou a dalšími typy infekcí.

Kortizol blokuje tělesné procesy, které v módu „boje nebo útěku“ považuje za nepodstatné. Jedním z těchto blokovaných procesů je právě trávení. K tomu další stresový hormon, adrenalin, snižuje průtok krve a uvolňuje žaludeční svaly. V návaznosti na to můžete zažívat průjem nebo nevolnost, anebo také ztratit chuť k jídlu. Nadměrná úzkost bývá často spojována s několika zažívacími onemocněními, včetně syndromu dráždivého tračníku (IBS).

Úzkosti se nedá kompletně zbavit. Je přirozenou součástí života. Lze ji snížit, pokud delší dobu negativně ovlivňuje prožívání nebo vykonávání důležitých činností. Dvěma hlavními způsoby léčby úzkostných poruch je psychoterapie a farmakoterapie.

Psychoterapie zahrnuje spolupráci s terapeutem a má za cíl zmírnit příznaky úzkosti. Může být účinnou léčbou. Nejúčinnější formou psychoterapie pro úzkostné poruchy je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Zaměřuje se na výuku konkrétních dovedností, které vám pomohou zbavit se nepříjemných příznaků a postupně se vrátit k činnostem, kterým jste se kvůli úzkosti vyhýbali.

Ke zmírnění příznaků úzkosti se používá několik typů léků v závislosti na typu úzkostné poruchy, kterou trpíte, a na tom, zda máte i jiné psychické nebo fyzické zdravotní problémy. K léčbě úzkostných poruch se používají také antidepresiva. Tyto léky slouží ke krátkodobé úlevě od příznaků úzkosti a nejsou určeny k dlouhodobému užívání.

Mindwell nabízí systematické řešení jak se dostat z deprese, úzkosti nebo syndromu vyhoření. Díky unikátní asynchronní péči v České republice je odborná péče o duševní zdraví dostupná bez čekání na termín, z pohodlí domova a s důrazem na soukromí.

V programu Úzkost se dozvíte, jak úzkost vzniká a jak jí lépe porozumět. Zjistíte, jak pracovat s úzkostnými myšlenkami a naučíte se systematicky řešit své obavy. Program je založen na principech kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

• Mindwell e-book (2023) Pečujte o své duševní zdraví pomocí KBT. Mindwell
• Midwell programy (2023) Naše programy. Mindwell
• NIMH (2023) Anxiety Disorders. National Institute of Mental Health
• Mayo Clinic Staff (2018) Anxiety disorders. Mayo Clinic
• Smitha Bhandari, MD (2023) Anxiety disorders. WebMD
• Olivia Guy-Evans, MSc (2023) Do You Know The Difference Between Panic And Anxiety? SimplyPsychology
• Dr Ian Nnatu, What is the Difference Between a Panic Attack and an Anxiety Attack? Priory Group
• NZIP, Úzkostné poruchy: co to je? Národní zdravotnický informační portál
• Franzi Ross (2018) Stress vs. Anxiety – Knowing the Difference Is Critical to Your Health. Mental Health First Aid
• Jayne Leonard (2023) What does anxiety feel like, and how does it affect the body? Medical News Today
• Praško J., Buliková B., Sigmundová Z. (2009) Depresivní porucha a jak ji překonat. Galén



• Praško J., Herman E., Hovorka J., Pašková B., Prašková H. (2003) Smíšená úzkostně depresivní porucha. Galén