Nekonečné mytí rukou, opakované kontrolování zamčených dveří či upravování předmětů podle symetrie. To je jen zlomek z častých projevů obsedantně-kompulzivní poruchy, známé pod zkratkou OCD. Ačkoliv se jedná o poruchu, která může být závažná, velmi často zůstává dlouho nediagnostikována a neléčena. Příznaky OCD přitom mohou narušit všechny oblasti života, od práce, přes vztahy až po volný čas.

„Vypnul jsem vodu? Sáhla jsem na madlo v MHD, určitě se nakazím. Když stoupnu na hranatý kanál, stane se něco špatného.“ Takto vypadají vtíravé myšlenky (obsese), které vyvolávají silnou úzkost, znechucení nebo stud. Aby je člověk potlačil, vykonává opakované rituály (kompulze).

Okolí může tyto rituály považovat za zvláštní zvyky, ale pro člověka s OCD jsou to mechanismy nezbytné k přežití. Pacient si obvykle uvědomuje, že jsou tyto myšlenky iracionální a přehnané, což v něm vyvolává pocit studu a vede k oddalování léčby.

Jednou z mylných představ je, že OCD je posedlost úklidem. Obsedantně-kompulzivní porucha je však ve skutečnosti mnohem barvitější a může se týkat řady oblastí. Ano, někdy může jít o strach z kontaminace nebo nakažení, který vede ke zvýšené hygieně. OCD se však může projevovat i obavami z katastrofy, až svazující precizností nebo také nutkavými myšlenkami s tabuizovaným obsahem, které jsou v rozporu s morálními hodnotami člověka (například „zabiji své dítě“). Někteří lidé se trápí neustálým přehráváním rozhovorů v hlavě a přemítají, jestli neřekli něco nevhodného.

Obsedantní myšlenky jsou vtíravé, velmi nepříjemné a čím více se je člověk snaží potlačit, tím větší mají tendenci se vracet. Aby se člověk trpící OCD zklidnil, opakuje určité chování. Například si často myje ruce, opakovaně kontroluje, počítá, odříkává si modlitby či pevně dané věty. Problém ovšem je, že úleva, kterou toto chování přinese, je pouze dočasná. Z dlouhodobého hlediska potíže naopak prohlubuje. Člověk s OCD také někdy utíká k blízkým, které žádá o opakované ujišťování, protože má obavy ze zodpovědnosti za případnou škodu. To může postupem času vést k napětí mezi rodinou či přáteli.

Obsedantně-kompulzivní porucha není tak vzácná, jen se o ní málo mluví. Postihuje během života 1,5 % až 3 % lidí a mechanismus jejího vzniku zatím není zcela jasný. Odborníci předpokládají, že se na rozvoji podílejí jak prožité události, tak neurobiologické faktory, tedy genetické predispozice či změny ve funkci mozku. U 8 z 10 lidí trpících OCD se porucha projeví už v období dospívání, před 25. rokem života. Přestože se týká nezanedbatelného množství lidí, je diagnóza i dnes obestřena mlčením.

Lidé často nevyhledají pomoc, protože se obávají, že budou považováni za blázny. To je důsledkem toho, že si obvykle absurditu příznaků sami uvědomují, přesto je nedokážou dostat pod kontrolu. Potíže se často rozvíjejí plíživě, člověk tak může mít pocit, že zatím vše zvládá. Přesto je dobré léčbu vyhledat. Pokud jsou potíže dlouhodobé, a člověk se dostane do stavu, kdy jim přizpůsobuje velkou část svého života, pracuje se s nimi obtížněji. Řada lidí se snaží hledat úlevu v alkoholu, což paradoxně vede spíše ke zhoršení stavu.

Dobrou zprávou pro všechny trpící je, že obsedantně-kompulzivní poruchu lze léčit, a to velmi efektivně. Podle klinických studií je jednoznačně nejúčinnější metodou kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

Pomocí terapie se člověk postupně učí zvládat nepříjemné pocity a zastavovat provádění kompulzivního chování. Záměrně a systematicky se vystavuje situacím, které u něj spouštějí nepříjemné pocity, a zůstává v nich, aniž by hledal úlevu v kompulzivním chování. Když si opakovaně ověří, že úzkost sama postupně klesne a katastrofické scénáře se nenaplní, jeho důvěra ve vlastní schopnost se s obsesemi vypořádat roste. Zahájení terapie chce obvykle motivaci, ale pokud člověk sebere odvahu a pustí se do toho, výsledky bývají dobré. Pokud jsou příznaky výrazné, může být vhodné kombinovat psychoterapii s užíváním léků.

Terapii dnes není nutné absolvovat pouze osobně „face to face“. V České republice existuje možnost využít online KBT v rámci digitálního programu Mindwell, což umožňuje pracovat na sobě z pohodlí domova a vlastním tempem. Velkou výhodou je, že efekt této léčby přetrvává i po jejím skončení.

Mindwell navíc rozšiřuje svou nabídku o nový specializovaný program zaměřený přímo na OCD. Ten vznikl pod vedením předních odborníků, profesora Praška a klinické psycholožky Marie Ociskové. Program stojí na třech pilířích:

• Psychoedukace (pochopení mechanismů poruchy).

• Metoda expozic se zábranou kompulze (nácvik zvládání situací).

• Asynchronní písemná zpětná vazba od kvalifikovaného terapeuta.

Zdravotní terapeutický program Mindwell OCD je v současnosti plně hrazen všemi českými zdravotními pojišťovnami v případě indikace lékařem a splnění podmínek.