Práce, rodina, povinnosti a tlak, že všechno musíte zvládnout sami. Mnoho mužů dlouho funguje dál, i když cítí, že něco není v pořádku. Přitom často nejde o jednu velkou krizi, ale o drobné změny, které se postupně hromadí. Připravili jsme sedm praktických otázek a odpovědí, které vám pomohou všimnout si, co se s vámi děje, a rozhodnout se, jaký krok dává smysl právě teď.

Deprese neznamená jen smutek. Může začínat také podrážděností, zhoršeným soustředěním nebo si všimnete toho, že se opakovaně omlouváte ze setkání s kamarády, protože máte pocit, že jediné, na co máte chuť, je někam zalézt a s nikým nemluvit.

Nebo se zvednete a dojdete na pravidelný fotbal s kámoši, ale přistihnete se při otázce, proč tam vlastně jste, když vás to poslední dobou vůbec nebaví. Přitom máte pocit, že se ve vašem životě nic zásadního nezměnilo.

Můžete začít tím, že si položíte otázky: Co mě poslední dny těšilo? Na co se těším? Změnilo se něco v mém každodenním fungování?

Pokud podobné změny přetrvávají většinu dní alespoň dva týdny, je vhodné obrátit se na odborníka. Pomoc ale můžete vyhledat i dříve, zejména pokud vám obtíže výrazně zasahují do každodenního života.

Úzkost se velmi podobá pocitu strachu, ale často souvisí spíše s očekáváním možného ohrožení než s bezprostředním nebezpečím. Často má podobu neustálých obav, vnitřního napětí, podrážděnosti nebo potřeby mít všechno pod kontrolou.

Někdy je snazší si všimnout tělesných prožitků a změn, jako je bušení srdce, svalové napětí, zažívací potíže nebo problémy se spánkem. Nebo můžete mít pocit, že musíte pořád něco řešit, kontrolovat nebo se připravovat na to, co by se mohlo pokazit.

Zkuste si během dne všimnout, kdy se vaše obavy objevují a co v tu chvíli děláte. Například opakovaně kontrolujete pracovní e-maily, vyhledáváte informace nebo se ujišťujete, že je všechno v pořádku?

Položte si otázku: „Řeším teď něco, co mohu skutečně ovlivnit, nebo se snažím získat jistotu ohledně něčeho, co se teprve může stát?“

Pokud jde o konkrétní problém, může pomoci hledat řešení. Pokud jde o hypotetickou obavu, zkuste si jí všimnout, aniž byste na ni museli okamžitě reagovat. Právě opakované kontrolování a ujišťování totiž může úzkost dlouhodobě udržovat.

Celý den řešíte pracovní povinnosti, večer si konečně sednete, ale místo odpočinku začnete přemýšlet o tom, co jste nestihli, co vás čeká zítra nebo co by se mohlo pokazit.

Naše mysl se přirozeně snaží předvídat budoucnost a hledat řešení problémů. Při dlouhodobém stresu nebo úzkosti ale může být obtížnější odpoutat pozornost od opakujících se obav. Často se pak snažíme přemýšlet ještě intenzivněji, abychom konečně našli odpověď a uklidnili se.

Nemá smysl myšlenky násilím zastavit. Místo toho si všimněte, co se právě děje: „Teď se znovu zabývám tím, co by se mohlo stát.“

Potom si zkuste položit dvě otázky:

• Je to konkrétní problém, který mohu nyní řešit?
• Pomáhá mi další přemýšlení, nebo jen opakuji stejné scénáře?

Pokud můžete něco konkrétního udělat, naplánujte si jeden malý krok. Pokud ne, zkuste vědomě vrátit pozornost k tomu, co právě děláte. Například k rozhovoru, chůzi nebo přípravě večeře.

Myšlenky se pravděpodobně znovu objeví. To neznamená, že postup nefunguje. Důležité je učit se, že nemusíte každé myšlence věnovat další pozornost.

Dlouhodobá únava nemusí souviset pouze s nedostatkem spánku nebo fyzickou námahou. Může být také důsledkem chronického stresu, psychického přetížení, úzkostných či depresivních obtíží. Můžete odpočívat, a přesto mít pocit, že jste stále unavení.

Můžete si několik dní všímat toho, kolik hodin spíte, jak usínáte, jestli se v noci budíte a daří se vám znovu usnout. Také toho, jestli máte přes den dostatek energie na všechno, co potřebujete a chcete zvládnout.

Je také fajn si všímat, jak zacházíte s odpočinkem obecně. Důležité je rozlišovat mezi odpočinkem a pasivitou. Někdy potřebujeme spánek nebo klid, jindy nám může prospět přiměřený pohyb, kontakt s blízkými nebo příjemná aktivita.

Pokud jste psychicky vyčerpaní, nemusíte mít zpočátku chuť vůbec na nic. V takové situaci může pomoci začít drobnou, zvládnutelnou aktivitou, nikoliv čekat, až se motivace sama vrátí.

Pokud únava přetrvává, zhoršuje se nebo výrazně zasahuje do vašeho fungování, je vhodné obrátit se na praktického lékaře. Je důležité vyloučit také možné tělesné příčiny.

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem neznamená, že musíte každý den věnovat práci a rodině přesně stejný čas. Spíše jde o to, aby dlouhodobě nezůstávaly některé důležité oblasti vašeho života stranou.

Někdy máme pocit, že řešením je ještě lepší organizace času. Jenže pokud je povinností objektivně příliš, žádný diář nám další hodiny do dne nepřidá.

Zkuste si na konci pracovního dne odpovědět na tři otázky:

• Čemu jsem dnes věnoval nejvíce času a energie?
• Co důležitého jsem kvůli tomu opakovaně odkládal?
• Jakou jednu konkrétní změnu mohu udělat příště udělat?

Může jít například o to, že dva večery nebudete otevírat pracovní e-maily, domluvíte se doma na jiném rozdělení povinností nebo si vyhradíte pravidelný čas na aktivitu, která je pro vás důležitá.

Pokud je problémem dlouhodobě nepřiměřená pracovní zátěž, může být potřeba jednat také o změně pracovních podmínek.

Možná jste zvyklí řešit problémy sami a představa, že byste měli mluvit o svých starostech s někým cizím, vám připadá nepříjemná. Někdy se k tomu přidává přesvědčení, že byste měli své obtíže zvládnout vlastními silami.

Psychoterapie je spolupráce, při které se učíte lépe rozumět svému prožívání, rozpoznávat souvislosti a postupně měnit způsoby reagování, které vám neprospívají. Tím rozvíjíte svou schopnost zvládat vlastní obtíže.

Pokud o psychoterapii uvažujete, ale máte pochybnosti, zkuste si nejprve zjistit, jak konkrétní terapeutický přístup funguje a co můžete od spolupráce očekávat. Nemusíte hned vědět, o čem budete mluvit ani jak své obtíže přesně popsat. Možná zaslechnete v práci nebo mezi kamarády, že někdo chodí na terapii. Zkušenost druhých může pomoci rozptýlit některé obavy a dodat odvahu k prvnímu kroku.

A pokud vám první setkání připadá nezvyklé nebo nepříjemné, nemusí to znamenat, že psychoterapie není pro vás. Mluvit o vlastním prožívání je pro mnoho lidí nová zkušenost a může chvíli trvat, než se v ní začnou cítit jistěji.

Stejně jako u jiných dovedností je i zde důležitý čas, praxe a způsob vedení, který vám vyhovuje.

Pro některé muže může být překážkou vyhledání psychoterapie nedostatek času, obavy o soukromí nebo nejistota z osobního rozhovoru s terapeutem. Digitální terapie může některé z těchto překážek zmírnit.

Digitální terapie Mindwell, založená na principech kognitivně-behaviorální terapie, umožňuje pracovat na úzkostných a depresivních obtížích prostřednictvím strukturovaného programu. Díky srozumitelné edukaci můžete pochopit své prožívání. Součástí programu je také asynchronní písemná komunikace s terapeutem.

Znamená to, že nemusíte docházet za svým terapeutem osobně a můžete se věnovat práci na svém duševním zdraví v čase, který vám vyhovuje. Písemná forma komunikace navíc může být příjemnější pro lidi, kteří potřebují více času na formulování vlastních myšlenek a pocitů.

Při výběru formy pomoci zvažte, jaký způsob práce vám nejvíce vyhovuje. Někomu pomáhá pravidelný osobní kontakt s terapeutem, jinému strukturovaný program, ve kterém může postupovat vlastním tempem.

Důležitá je také závažnost obtíží. Digitální programy, jako je Mindwell, jsou určeny lidem s lehkými až středně závažnými úzkostnými nebo depresivními obtížemi. Při závažnějších stavech nebo akutní psychické krizi je potřebná jiná forma odborné péče.