Práce, rodina, vztahy, finanční závazky. Každodenní život přináší řadu situací, které vyžadují naši pozornost a energii. Někdy se ale povinností a starostí nahromadí tolik, že na odpočinek a vlastní potřeby nezbývá prostor. Člověk přesto dál funguje, plní své závazky a snaží se všechno zvládnout. Dlouhodobý stres, psychické vyčerpání nebo úzkostné a depresivní obtíže přitom nemusí být na první pohled patrné. Jak poznat, kdy už nejde jen o náročné období? A proč může být pro některé muže obtížné připustit si, že potřebují pomoc?

Stres je přirozenou součástí života. Pomáhá nám mobilizovat energii, soustředit pozornost a zvládat náročné situace. Problém může nastat ve chvíli, kdy zátěž trvá dlouho a chybí dostatek prostoru pro zotavení.

Pracovní termíny, odpovědnost za rodinu, finanční nejistota nebo partnerské problémy mohou postupně vytvářet pocit, že člověk musí být neustále ve střehu.

Žijeme navíc ve společnosti, která klade velký důraz na individuální výkon, úspěch a osobní odpovědnost. S tím se může pojit představa, že bychom měli mít svůj život pod kontrolou a s obtížemi si především poradit sami. U některých mužů se tato očekávání mohou ještě posilovat tradičními představami o mužské roli, ve které není příliš prostoru pro nejistotu, zranitelnost nebo sdílení vlastních starostí.

Výsledkem může být, že člověk dlouhodobě odsouvá své potřeby a přehlíží první známky přetížení. Přitom i zdánlivě běžné každodenní starosti mohou při dlouhodobém působení představovat značnou psychickou zátěž.

Chronický stres může postupně ovlivňovat spánek, soustředění, náladu i mezilidské vztahy. Člověk může i při dlouhodobém stresu nadále zvládat pracovní povinnosti a fungovat v osobním životě. Pokud ale zátěž přetrvává a chybí dostatek prostoru pro zotavení, může postupně vést k psychickým i tělesným obtížím.

Každý někdy zažívá únavu. Po náročném dni nebo týdnu obvykle pomůže odpočinek a dostatek spánku. Pokud ale vyčerpání přetrvává, může signalizovat dlouhodobé přetížení nebo rozvíjející se psychické obtíže.

Mezi možné projevy patří:

• dlouhodobá únava a nedostatek energie,
• podrážděnost a menší trpělivost,
• potíže se soustředěním a rozhodováním,
• problémy s usínáním nebo časté noční probouzení,
• ztráta motivace a zájmu o dříve oblíbené činnosti,
• omezení kontaktů s přáteli a rodinou,
• pocit, že i běžné povinnosti vyžadují neúměrné úsilí.

Pokud je dlouhodobé vyčerpání spojeno především s pracovní zátěží, může jít také o syndrom vyhoření. Ten se podle Světové zdravotnické organizace projevuje vyčerpáním, rostoucím odstupem či negativním postojem k práci a sníženým pocitem pracovní účinnosti.

Ne každé psychické vyčerpání ale znamená vyhoření. Podobné příznaky se mohou objevovat také u úzkostných a depresivních poruch nebo některých tělesných onemocnění.

„Co když přijdu o práci?“

„Co když nezvládnu splácet hypotéku?“

„Co když se něco stane dětem?“

Obavy o budoucnost zná každý. Pokud se ale opakují, nabývají na intenzitě a člověk je obtížně dostává pod kontrolu, mohou být projevem úzkostných obtíží.

Úzkosti u mužů se mohou projevovat neustálým přemýšlením, vytvářením negativních scénářů nebo potřebou mít věci pod kontrolou. Někdy se úzkost projevuje především tělesně, například svalovým napětím, bušením srdce, tlakem na hrudi nebo zažívacími potížemi.

Typické příznaky úzkosti mohou zahrnovat:

• opakované obavy a očekávání negativních událostí,
• obtíže s odvedením pozornosti od starostí,
• vnitřní neklid a napětí,
• podrážděnost,
• problémy se spánkem,
• zvýšenou potřebu kontroly nebo ujišťování.

Člověk se někdy snaží úzkost zmírnit tím, že o problému znovu a znovu přemýšlí a hledá dokonalé řešení. Krátkodobě mu to může přinést úlevu, dlouhodobě však tento způsob reagování obavy spíše udržuje.

Pokud si kladete otázku, jak přestat pořád přemýšlet, užitečné bývá naučit se rozpoznávat obavy, odlišovat skutečné problémy od hypotetických scénářů a postupně měnit způsob, jakým na úzkostné myšlenky reagujete.

Deprese není jen smutek nebo špatná nálada. Jedním z jejích hlavních příznaků je také ztráta zájmu o činnosti, které člověka dříve těšily, nebo snížená schopnost prožívat radost a potěšení. Může se tak stát, že dál chodíte sportovat, setkáváte se s přáteli nebo trávíte čas s rodinou, ale činnosti, které vám dříve přinášely radost, najednou prožíváte jako prázdné nebo vás nechávají lhostejnými.

Deprese se může projevovat také nedostatkem energie, obtížemi se soustředěním, změnami spánku nebo pocity beznaděje. Někteří muži si přitom nemusí své obtíže spojovat s depresí. Mohou si spíše všímat únavy, podrážděnosti, zhoršeného pracovního výkonu nebo toho, že se jim nechce trávit čas s ostatními.

Mezi možné příznaky deprese u mužů patří:

• dlouhodobě pokleslá nebo podrážděná nálada,
• ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity,
• snížená schopnost prožívat radost a potěšení,
• únava a nedostatek energie,
• pocity selhání, viny nebo beznaděje,
• změny spánku a chuti k jídlu,
• obtíže se soustředěním,
• uzavírání se do sebe a omezování sociálních kontaktů.

Depresivní obtíže se mohou rozvinout také v souvislosti s náročnými životními událostmi. Například psychické problémy po rozvodu, ztrátě zaměstnání nebo dlouhodobých partnerských konfliktech mohou zahrnovat smutek, úzkost, osamělost i ztrátu životní jistoty.

Samotná náročná životní událost nemusí přinést rozvoj deprese. Důležité je sledovat intenzitu a délku obtíží a jejich dopad na každodenní život.

Pokud pokles nálady nebo ztráta zájmu či radosti přetrvávají většinu dne téměř každý den alespoň dva týdny, je vhodné vyhledat odborné posouzení. Pomoc ale můžete vyhledat i dříve.

Jedním z nejzávažnějších komplikací neléčené deprese je zvýšené riziko sebevražedného jednání. Pojďme se podívat na čísla, která upozorňují, proč právě u mužů je důležité věnovat tomuto tématu pozornost. Podle Českého statistického úřadu připadalo v období 2020–2024 na jednu ženu zemřelou v důsledku sebevraždy přibližně 4,1 muže.

Nejvyšší absolutní počty sebevražd byly zaznamenány u mužů ve věku 45–49 let, zatímco nejvyšší míra sebevražednosti se vyskytovala ve vysokém věku, například u mužů mezi 80 a 84 lety. Sebevražedné jednání má různé příčiny a nelze je spojovat výhradně s depresí. Tyto údaje ale připomínají, jak důležité je psychické obtíže včas rozpoznat a zajistit dostupnou odbornou pomoc.

„Musím to zvládnout sám.“ „Nemá smysl si stěžovat.“ „O svých problémech přece nebudu mluvit s někým cizím.“

Takové postoje mohou být jednou z překážek při vyhledávání psychické pomoci. Někteří muži mohou mít obavy z toho, jak bude okolí jejich obtíže vnímat, nebo jsou zvyklí spoléhat především sami na sebe. Významnou roli mohou hrát zkušenosti z rodiny, společenská očekávání i předchozí zkušenosti se svěřováním.

Možná jste se už někdy pokusili o svých starostech promluvit s kamarády, ale místo porozumění jste slyšeli: „Z toho se vyspíš.“ Nebo: „Pojď, dáme si raději panáka.“ Případně nastalo rozpačité ticho, protože druhý člověk jednoduše nevěděl, jak reagovat. Nemuselo to znamenat, že mu na vás nezáleží. Třeba jen sám nevěděl, jak o podobných věcech mluvit.

Možná jste se dokonce rozhodli vyzkoušet psychoterapii. Jenže po prvním sezení se nic zásadního nezměnilo, a tak jste usoudili, že vám nepomůže.

Pokud nejsme zvyklí mluvit o tom, co nás trápí, mohou být první pokusy opravdu nezvyklé a nepříjemné. Podobně jako když se učíme něco nového. Zpočátku hledáme slova, nevíme, jak začít, a někdy máme pocit, že nám to vůbec nejde. Postupně ale můžeme získávat větší jistotu.

Vyhledat pomoc přitom neznamená vzdát se vlastní odpovědnosti. Může to být naopak způsob, jak aktivně začít měnit situaci, ve které se dlouhodobě necítíte dobře.

S psychoterapií to může být podobné. Je to proces, ve kterém se postupně učíme lépe rozumět svému prožívání, učíme se slova, která vyjadřují to, co prožíváme, rozpoznáváme souvislosti a hledáme nové způsoby, jak reagovat na obtížné situace. Změna obvykle nepřichází po jediném setkání. Důležité je také to, zda vám způsob práce terapeuta vyhovuje a zda se ve vzájemném kontaktu cítíte dobře.

Při dlouhodobém přetížení bývá užitečné zaměřit se nejen na jednotlivé příznaky, ale také na okolnosti, které stres udržují.

Jak zvládat stres v práci? Někdy může pomoci lepší plánování, pravidelné přestávky nebo jasnější vymezení pracovní doby. Pokud je ale pracovní zátěž dlouhodobě neúnosná, bude potřeba pravděpodobněji větších změn. Důležité může být také přehodnocení pracovních požadavků, rozdělení odpovědnosti nebo komunikace se zaměstnavatelem.

Podobně otázka, jak skloubit práci a rodinu, nemusí mít jednoduché řešení. Hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, často označované jako work-life balance, zahrnuje také schopnost nastavovat hranice, sdílet povinnosti a vytvářet prostor pro odpočinek.

Při zvládání psychické zátěže může pomoci pravidelný pohyb, dostatek spánku, udržování sociálních kontaktů a postupné změny každodenních návyků.

U úzkostných obtíží je důležité také porozumět tomu, jak spolu souvisejí naše myšlenky, emoce, tělesné reakce a chování.

Právě s těmito souvislostmi pracuje kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Pomáhá rozpoznávat způsoby přemýšlení a reagování, které mohou psychické obtíže udržovat, a postupně rozvíjet užitečnější strategie jejich zvládání.

Jednou z možností je také Mindwell, digitální terapeutický program založený na principech KBT. Umožňuje pracovat na úzkostných nebo depresivních obtížích vlastním tempem, prostřednictvím psychoedukace a praktických cvičení, s odborným vedením terapeuta v rámci programu. Je určen především lidem s lehkými až středně závažnými obtížemi.

Není nutné čekat, až psychické obtíže výrazně naruší pracovní výkon nebo osobní vztahy.

Odbornou pomoc je vhodné zvážit například tehdy, když:

• stres, úzkost nebo pokles nálady přetrvávají a nedaří se je zmírnit,
• obtíže ovlivňují spánek, soustředění nebo každodenní fungování,
• začínáte se vyhýbat situacím, které jste dříve běžně zvládali,
• omezujete kontakty s blízkými nebo ztrácíte zájem o oblíbené aktivity,
• máte pocit, že dosavadní způsoby zvládání už nestačí.

Obrátit se můžete na praktického lékaře, psychoterapeuta nebo psychiatra. Podle povahy a závažnosti obtíží může být vhodná individuální psychoterapie, digitální terapeutický program nebo kombinace více forem péče.

Možná máte také obavy o své soukromí. Nechcete, aby se někdo z vašeho okolí dozvěděl, že docházíte na psychoterapii, nebo si nejste jistí, co se stane s informacemi, které terapeutovi svěříte. Psychoterapeuti se řídí profesními etickými pravidly, jejichž důležitou součástí je mlčenlivost a ochrana důvěrných informací klientů.

Pokud vám osobní návštěvy terapeuta z jakéhokoliv důvodu nevyhovují, jednou z možností může být digitální terapie Mindwell. Programem procházíte vlastním tempem a s terapeutem komunikujete písemně, asynchronní formou. Nemusíte tak pravidelně docházet do terapeutovny ani se obávat, že vás při návštěvě někdo známý potká. Pro některé lidi může být právě tato diskrétnost důležitým krokem k tomu, aby se rozhodli odbornou pomoc vyhledat.

Mindwell je určen pro lehké až středně závažné obtíže a není vhodný při akutních psychických krizích nebo sebevražedných myšlenkách. V takových situacích je důležité vyhledat odpovídající odbornou péči bez odkladu.

Pokud prožíváte akutní psychickou krizi, můžete se obrátit na Linku první psychické pomoci 116 123. Při bezprostředním ohrožení života volejte 155 nebo 112.

Péče o duševní zdraví nemusí začínat velkou změnou. Někdy je prvním krokem všimnout si, že už delší dobu nejste ve své obvyklé psychické pohodě, a připustit si, že na řešení nemusíte být sami.