• Příběh

  Helena

  Helena si dlouho myslela, že stačí zatnout zuby a všechno zvládne. Jenže únava, nespavost a neustálý pocit selhání nezmizely – naopak se zhoršovaly. Postupně ztratila radost ze života a cítila se odtržená od světa. Když už nevěděla, jak dál, rozhodla se vyhledat pomoc.
  
  Zjisti, jaké kroky podnikla Helena, aby se dostala z deprese.

• 

• Heleně náhle zemřel tatínek. Zvládla to velmi dobře, včetně všech povinností, které s jeho odchodem souvisely. Vlastně ani neplakala. „Nebyl čas,“ říkala si sama pro sebe. Na pohřbu fungovala automaticky jako robot. Cítila prázdno.
  
  Hned druhý den šla do práce. Kolegové ji mají rádi pro její ochotu a empatii. Věděli, že Heleně zemřel tatínek. „Heli, je mi to moc líto,“ říká jí kolegyně po příchodu do práce a obejme ji. „Můžu pro tebe něco udělat?“ „Díky,“ odpoví Helena, „to se časem poddá.“ A probleskne jí hlavou, že necítí nic. Říká si, že čas zahojí všechny rány.
  
  Na podzim se to znovu všechno zhoršilo. Začala špatně spát, cítila se unavená. Do každé činnosti se musela nutit, včetně těch, které obvykle dělala ráda. Každé ráno bojovala s nechutí vstát a pustit se do každodenních povinností. Obviňovala se, že je neschopná a líná. „Přece toho není tolik, abych to nezvládla!”
  
  

• Pro jistotu navštívila svého praktického lékaře. Dle vyšetření, která absolvovala, byla v pořádku. Lékař Heleně doporučil návštěvu psychiatra s podezřením na depresi. To Helena odmítla. „Nejsem přece blázen! Co bych tam dělala?“
  
  To byly prvotní dojmy Heleny, nicméně, uvědomila si, že už je to nějaká doba, kdy by si řekla, že by cítila z něčeho radost. Má dojem, že se úplně změnila a nepoznává se. Chtěla by být opět jako dříve a pomyslela si: „Od nového roku se vše změní.”

S novým rokem bude zase vše dobré. A nebo ne?

• Manžel pro ni zpočátku měl pochopení. Říkal si, že je to ztrátou táty a vším okolo. Když se ale situace nelepšila ani po novém roce, začal jí vyčítat, že doma nic neudělá a že by se měla vzchopit. Helenu to utvrdilo v jejích negativních myšlenkách, že je k ničemu. „Selhala jsem. Jsem všem na obtíž.“ Střídaly se u ní stavy letargie s úzkostí a podrážděností.
  
  Při jedné z dalších hádek, kdy jí manžel vyčítá, že se nesnaží, jí ujede: „Bylo by lepší, kdybych nebyla.“ Manžel se zarazí a podívá se na Helenu: „Takhle nemluv!“
  „Já opravdu nevím, co dělat. Snažím se, ale nemám sílu,“ odpoví sklesle Helena. „Nechceš přece jen zvážit psychiatra?“ zeptá se jí manžel. „Říkala jsi, že od nového roku to bude lepší, ale ty jsi na tom stále hůř. Už ani na ten jógový kurz nechodíš. Přijdeš domů z práce, lehneš si a zíráš do stropu. V noci nespíš.“
  
  „Asi máš pravdu. Za zkoušku nic nedám,“ odpověděla Helena. Cítila, že takhle dále už pokračovat nemůže, a že by měla udělat něco, aby pocity beznaděje přestaly. Rozhodla se poslechnout doporučení praktického lékaře a vyhledala pomoc psychiatra.

• Měla štěstí, podařilo se jí dohodnout brzký termín u psychiatra. Po vyšetření se dozvěděla, že trpí depresí. Vlastně se jí ulevilo. Není líná ani neschopná, ale potýká se s depresí.
  
  Dohodnuli se, že bude užívat antidepresiva. „Jejich účinek pocítíte zhruba za tři týdny. Po tu dobu budete užívat ještě jeden lék. Pouze krátkodobě. Pomůže vám překlenout období, než nastoupí účinek antidepresiv,“ upozorňuje Helenu psychiatr.
  
  „Také vám vřele doporučuji zkusit terapii. Terapie vám pomůže zpracovat těžké věci, které vás v životě potkaly, a podpoří uzdravení.“ Helena zaváhala. „Terapie zní dobře, ale mám obavy, že to bude trvat dlouho a nejsem si jistá, jestli si teď na to najdu čas,“ povzdechla si.
  
  „Terapie vám pomůže pochopit, co vás ovlivňuje, a naučí vás lépe zvládat negativní myšlenky. Například kognitivně-behaviorální terapie by mohla být vhodným řešením. Její účinky se obvykle projeví poměrně rychle,“ odpověděl lékař klidným tónem. Helena si v duchu pomyslela, že by to nemusel být špatný nápad.

• 

• Lékař pokračuje: „Zamyslete se nad tím a na příští kontrole o tom můžeme společně promluvit. Mezitím bych vám doporučil každý den alespoň trochu pohybu – například 20 minut chůze. Pohyb vám pomůže zvýšit energii a celkově se budete cítit lépe. Myslíte, že byste to zvládla?“
  
  Helena přikývla: „Na terapii se teď asi necítím, alespoň procházku bych mohla zvládnout. Cesta do práce mi trvá přesně 20 minut, když jdu pěšky.” „To je výborný začátek,“ řekl lékař s povzbudivým úsměvem. „Držím vám palce a těším se, až si o tom popovídáme příště.“

Krok za krokem k lepšímu já

• Po několika setkáních s psychiatrem, kdy byl její stav stabilizovaný, se Helena odhodlala, že chce pochopit svou depresi a chce se jí naučit zvládat lépe. S psychiatrem probrala svůj aktuální stav a zmínila, že se cítí čím dál více lépe, ale zároveň se opakují jisté myšlenky, které v ní vyvolávají pocity beznaděje.
  
  „Minule jste mi doporučil terapii. Podívala jsem se na možnosti a myslím, že máte pravdu, vyhovovala by mi zmíněná kognitivně-behaviorální terapie,“ pousměje se Helena a pokračuje. „Dokonce jsem zjistila, že existuje online terapeutický program Mindwell na depresi, který je založený právě na kognitivně-behaviorální terapii. Byl by dostupný bez čekání na termín a ještě se stihnu zapojit do jejich výzvy 12 kroků z deprese. Potřebuju jenom žádanku.“
  
  „Mám radost, že to takto vnímáte,“ odpovídá lékař. „Pokud si přejete, vystavím vám žádanku na psychoterapii a můžete ji uplatnit i na terapeutický program Deprese. A pamatujte – někdy to může být náročné, ale jde to krok po kroku. Držím vám palce, uvidíme se příště!“